Už jenom kousek... Už jenom metr a vezmu za kliku těch dveří. Co to je za zvuk?? Edita otevřela oči a zastavila nepříjemné pípání budíku. Byl to jenom sen. Dneska zůstanu v posteli, máma mě nedonutí jít do školy, doufám. Editina matka pomalu otevřela dveře jejího pokoje. " Vstávej, Editko, za půl hodiny ti jede autobus." Edita se ještě víc zachumlala pod peřinu a rozespale odpověděla : " Mami, nemohla bych dneska zůstat doma?? Mně je špatně.. " Matka jí sáhla na čelo. " Teplotu nemáš. Běž se oblékat a už na mě nehraj to divadýlko." Edita se pomalu posadila na okraj postele. Uraženě se podívala na matku, která právě odcházela chodbou ke schodům.

                                                      ***

Edita  se pomalu loudala směrem na autobusovou zastávku s Alanem po boku. Ohlédla se směrem k jejich domu. Zastavila se a pohlédla na Alana. Díval se na ni svýma krásnýma očima. Edita pomalu sešla z asfaltové cesty do lesa. Alan se nejistě vydal za ní. Vzdalovala se od osvětlené silnice a nořila se do raního šera vysokých stromů. Sáhla do kapsy a vytáhla svůj mobil. Přečetla si smsku od Sabiny, která jí přišla už včera: " Nic není jak si myslíš!!" Zase lže. Nemůže vědět , co si myslím!!  Vypnula mobil a strčila ho zpět do kapsy. Už byla daleko od silnice, neohlížela se. Chci být sama. Smutně shlédla na Alana a začala ho potichu přesvědčovat, aby se vrátil domů. Vypadal, že jí rozumí každé slovo, ale ani se nehnul. Vstala a pokračovala dál do lesa. Alan šel tiše za ní.

                                                 Pokračování příště!!