Tohle jsem našla v jednom časopise, takže to nikde jinde asi nenajdete....Mně se to dost líbilo a doufám, že vám se to bude taky líbit!!

Stanislav Rudolf

Jak Jeníček a Mařenka začali podnikat

Babka babice si sedla na lopatu a děti jen ji strčit do žhavé pece. Ježibaba se ale polekala, vykřikla, seskočila z lopaty, vyběhla z chaloupky a víckrát ji nikdo nespatřil. Perníková chaloupka zůstala Jeníkovi a Mařence. Když vyrostli, položili si otázku: Co s ní? Postupně sníst ( jak navrhovala Maruška ), nebo ji využít ekonomicky ( což doporučoval Jeník )? Ten totiž zjistil, že o perník je, zejména mezi mladými, velký zájem. A ten jejich,jak tvrdili ti, kteří jednou ochutnali, byl vynikající. Dokonce o něj měli zájem i cizinci. Proto se i maruška rozhodla pro řešení B. Perníková chaloupka uprostřed lesa dostala jinou pododbu. Velká cedule na jejím štítě už zdaleka hlásala, že právě zde se nachází klub Perníková chaloupka. Všem návštěvníkům i kolemjdoucím bylo tak okamžitě jasné, co jim může nabídnout. Výborné jídlo, vynikající  pitíčko, trochu drsnější hudbu a především to po čem většina toužila - dávku perníku. K němu pochopitelně soukromí a nezbytné zdravotnické pomůcky. S těmi pak mívali majitelé druhý den po ránuznačné nepříjemnosti. Kromě dospávajících hostů povalovaly se použité injekční stříkačky nejen v chalupě, ale po celé pasece. Naštěstí už byli Jeníček s Mařenkou brzy ve slušném balíku, takže si mohli dovolit najmout čeledíny a děvečky, kteří tu spoušť uklízeli. I pekaře potřebovali. Čerstvého perníčku bylo stále málo, takže v komůrkách se peklo od rána do večera. Jeníček s Mařenkou ale neprožívali jenom krásné dny. Jak bývá u nás zvykem, i jim začalo mnoho lidí ze vsi a z okolí závidět. Vadil jim nový kočár se čtyřspřežím, ve kterém se projížděli, Malá noční hudba, která se linula z oken tanečního sálu, zpěvy páteční i sobotní těch, kteří se trochu posilnili. Sosedé žalovali u starosty, u purkmistra, ba i výše. Co zbývalo těm dvěma? Oddechnout si, odpočinout. Ale ne za humny, nýbrž daleko - až u moře. Takže kam zamířit? No přece na Seychely! Jak tam žili, byli, užívali si, o tom ale už v jiné pohádce.

Zdeněk Troška

Chudák Růženka

Chudák ta holka měla smůlu. Zatímco spala a čekala sto let na vyvoboditele, toho zatím cestou odchytla Červená karkulka. Takže princ už nikoho nevysvobodil a Růženka měla po ptákách. No, měla, neměla, jak se to vezme. Čas letěl, přešly věky, hrad chátral a změnil se ve zříceninu. Pod hradem postavili ozdravovnu ROH, tu pak změnili na pionýrský tábor, potom na školu v přírodě. A znáte děti, všude vlezou, všechno prošmejdí. I stalo se, že jeden čipera z osmičky objevil zasutý vchod do úzké chodbičky. Zavolal ostatní a okamžitě se společně pustili do průzkumu. Chodbu uzavírala malá železná dvířka. Nedalo jim moc práce je vypáčit.Uprostřed místnosti ležela na podivné posteli docela hezká blondýnka, celá zaprášená. Mrtvola! napadlo kluky, ale když si ti nejotrlejší dodali odvahy a přistoupili blíž, shledali, že "mrtvola" dýchá.                                                                                                                      - Vona je živá, se fakt picnu.                                                                                     - Ty vole, ňáká upírka!                                                                                              - Držte huby! Dušan se odvážil, sklonil se nad spící krasavicí a sáhl jí na prsa: - Jako Němečková z béčka! vydechl okouzleně. Když se spící nepohnula, osmělil se i Honza.                                                                                                                      - Fakt že jo. Pánové, to je matroš.                                                                            - Koukni na ty její hadry. A má na hlavě korunu,zjistil Jirka.                                       - Aby to tak byla ta..., jak se píchla a zachrápala.                                                      - Růženka, vy znalci, rozhodl Dušan. - Stačí ji políbit a vobživne.                               - Tak to zkus, když jsi tak chytrej.                                                                          Už už se Dušan skláněl, když ho Honza zarazil.                                                          - Já bych s tím nepospíchal. Mám totiž jinej nápad.                                            Všichni na něj tázavě pohlédli.                                                                                   - Si můžem pořádně užít, než ji probudíme, co?

Jistě nemusím zabíhat do detailů. Je fakt, že práce ve zříceninách kluky těšila natolik, až se tomu hlavní vedoucí divila.                                                                                 - Ti kluci jsou od rána do noci na hradě, to není samo sebou. Určitě tam fetujou. nebo já nevím, říkala si když funěla ke zřícenině.                                                          Opatrně nahlédla škvírou. To, co spatřila, jí zcela vyrazilo dech. Spočítala násilníky a opatrně vycouvalaz chodby. Skrytá za zídkou, rozhodla se vytrvat. Po notné chvíli chlapci vyšli a zamířili k hlavní bráně. vedoucí se vydala k věži.                                   - Je živá, vydechla, když se slonila k dívce.- Slečno, slečno! zacloumala jí ramenem. Dívka nereagovala. Vedoucí přistoupila ještě blíž k posteli a do něčeho kopla. Sehnula se a nahmatala korunku. Šípková Růženka! Rychle si v paměti přehrávala dávnou pohádku.                                                                                                      - Jasně, princ ji políbil a vona vobživla! nojo, ale kde honem seženu prince? Dodnes ani neví, jak to stalo. Sama se k nebohé dívce sklonila a plna strachu ji lehce políbila na rty. Strnula v očekávání. Z dívčiných úst se vydral vzdech, otevřela oči a slstně se usmála.                                                                                                                     - Duše ty předobrá, tobě vděku mého se dostaniž za to, žes pouta moci zlé zlomila a mne životu navrátila. Proto do skonání žití svého tebe milovati budu, neopustíc tě nikdáž!                                                                                                             Teprve když nastal večer, dovedla vedoucí tajně Růženku k sobě. Dívka se všeho bála - sprchy, rádia, televize, světla, mikrovlnky...Vedoucí s ní musela spát v jedné posteli.                                                                                                                      - Na stará kolena je ze mě ještě lesba, povzdychla si a ani nechtěla domyslet, co bude dál.                                                                                                                           Měla pravdu. Povídačku o Šípkové Růžence jí nikdo neuvěřil, dlouho byla na pozorování v Bohnicích, její Fanda se s ní rozvedl. růženku vyslíchali pořád dokola, křičeli na ni, aby si s nimi už nehrála a mluvila jako normální člověk. Ta si ovšem stále vedla svou pravdu, která byla pro naši společnost krajně nepřijatelná. A když se ukázalo, že je navíc v jiném stavu, což ona naprosto nechápala, zavřeli ji do blázince taky. Tam prý porodila chlapečka a jedna sestra si ho snad osvojila. To už ale z krásné Růženky zbyl pouhý stín. Zemřela krátce po porodu, udušena pražským smogem.

      Není to smutný konec??