Sabina stála na školní chodbě u okna a netrpělivě sledovala hodinky. Čekala na Editu. I když věděla, že Edita přijede nejdřív za deset minut, měla takový divný pocit. Proč si to nenechala vysvětlit?? Co když si něco udělá?? Budu ji mít na svědomí..Ne, určitě si nic neudělá, tak na dně určitě neni, alespoň doufám. Sabina začala netrpělivě přecházet sem a tam. Ani si nevšimla, že se k ní pomalu blíží Honza. Sabina mu už všechno řekla. Jeho normálně vysmátý obličej byl smutný a bylo na něm vidět, že je nervózní. Položil Sabině ruku na rameno a řekl : " Pojď do třídy, každou chvíli se určitě objeví." Sabina stála na místě, ani se nehnula. Jakoby tu větu úplně přeslechla. Vytáhla z kapsy mobil. Vytočila Editino číslo. Mobil chvíli vytáčel a pak se ozvalo: " Volaný účastník je dočasně nedostup..." Sabina schovla mobil zpátky do kapsy. "Volala jsem jí už jedenáctkrát, vždycky se ozvalo tohle. To u ní neni normální, vždycky je na příjmu." " Já jí taky volal. Měl jsem stejnej úspěch jako ty. Možná se jí jenom vybil..." " Kdyby  jenom to.." Zazvonilo na hodinu. Sabina odběhla do třídy a Honza taky odešel do své. Zrovna když se Sabina posadila do lavice, vešla jejich učitelka matematiky. Učitelka si sedla, přejela třídu pohledem a zeptal se, kdo chybí. Sabina se podívala na prázdné místo vedle sebe a řekla: " Edita Malinová " Matikářka zapsala do třídnice a začala diktovat slovní úlohu. Sabina začala automaticky psát zadání. Tělem byla ve škole, ale duchem u Edity. Najednou do ní někdo strčil. Vrátila se do přítomnosti a rozhlížrla se, co se stalo.Všichni se na ní dívali a učitelka opět zopakovala: " Sabino, pojď to vypočítat a už se konečně prober"

                                           Pokračování příště!!