Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chata

30. 3. 2007

Zita stála u otevřené skříně a přejížděla očima její obsah. Po chvíli přemýšlení začala přehrabovat komínky oblečení a házet některé kusy do velké cestovní tašky. Když byla taška plná tak, že se do ní nevešla ani jedna ponožka navíc, přešla Zita ke svému psacímu stolu. Popadla batoh a na dno dala penál s pastelkami a blok. Potom začala do batohu přidávat tubičky se skleněnými korálky a další věci na motání. Z knihovničky vybrala své nejoblíbenější knížky, kterých bylo opravdu hodně, a přihodila celou hromadu do batohu. Když znovu prohlédla svá zavazadla, usadila se k počítači.

U počítače strávila asi čtyři hodiny. Psala si s kámoškama. V jedenáct hodin se jí začaly klížit oči, ale přemohla. Doufala, že když se ráno nepodaří rodičům ji vzbudit, mohli by odjezd odložit o pár hodin a ona by mohla ještě někam vyrazit s holkama.

 

Zita běžela rozkvetlou loukou. Najednou se nad ní objevil obrovský stín. Věděla, že to není letadlo. Skoro se bála pohlédnout vzhůru. Zastavila se a oddechovala po běhu. Po chvíli se konečně odhodlala vzhlédnout k nebi. Přejížděla očima tyrkysově modrou oblohu, ale nic neviděla. Najednou se ozvala rána a Zita najednou padala do prázdna…

Probudila se. Seděla u svého psacího stolu s rukama na klávesnici. Vůbec nevěděla, co se děje, proč sedí u stolu a není v posteli, co to bylo za ránu, co jí probudilo. Podívala se na malý budík, který stál na poličce. Bylo půl šesté ráno. Zita stále ještě omámená ze zvláštního snu, se rozhlédla po tmavém pokoji. Venku už pomalu svítalo, ale přes zatažené žaluzie se dovnitř nedostalo téměř žádné světlo. Náhle se jí začaly srovnávat rozházené myšlenky. Včera si psala s holkama dlouho do noci a nejspíš usnula na klávesnici počítače. Z kuchyně se ozývali tlumené hlasy jejích rodičů.  Zita si uvědomila, že má obrovský hlad. Zvedla se ze židle a zamířila do kuchyně.

 

O hodinu později už Zita seděla na zadním sedadle jejich auta. Nasupeně se dívala z okénka a za celou dobu nepromluvila. Její rodiče se na chatu očividně těšili a pořád ji ujišťovali, že se jí tam bude líbit. Zita si o tom myslela svoje. Krajina, kterou projížděli, se postupně měnila, lány polí vystřídal smrkový les.

 

Konečně dorazili na místo. Uprostřed vymýceného palouku stála poměrně velká dřevěná chata. Všude kolem bylo úplné ticho, až na občasné cvrlikání ptáků. Zita se tvářila naštvaně, ale doopravdy se opravdu těšila až si to tam pořádně prohlédne.

Když vstoupila do dveří, překvapil ji velký obývací pokoj, který vyhlížel celkem útulně. Vystoupala po schodech do patra a otevřela první dveře, které uviděla a které ji k tomu přímo   vyzývali. Ocitla se v malém roztomilém pokojíčku. Červené kostkované povlečení a závěsy krásně kontrastovali s medovou barvou dřeva. Všechno doplňovala příjemná vůně smoly, která byla cítit všude kolem. Zita pustila tašky a plácla sebou na ustlanou postel. Tak jak se sem netěšila, tak se jí tu teď líbilo, alespoň zatím.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: errerererre

(Arabela24, 4. 5. 2007 15:24)

Já vim, že to neni nic moc, alespoń zatim... Kdo jsi?? Znám tě??

ertererr

(errerererre, 28. 4. 2007 11:40)

už zase nic moc

=0)

(Arabela24, 7. 4. 2007 11:33)

Já myslim, že bude motat hlavně zvířátka jako já ;0), ale možná i jiný věcičky. Návody si samozřejmě vytiskla z fóra, ale některý si i vymýšlí. Fimo tam neměla, ale pedig možná jo. Po večerech bude motat košíky. Jinak vám oběma děkuju za pochvalu!!

:o)

(danca, 4. 4. 2007 13:28)

a co bude motat? a podle jakýho návodu? a měla tam i FIMO? a pedig? :DDD

jinak to je hezký:-)

ani!!

(papaja, 2. 4. 2007 19:44)

alejandro!!!ty ses rozepsal/a!!!!kráása!!